S Jovánkem za obzor, z.s.

Jovánek je veselý kluk s vlastním světem, obrovskou chutí objevovat a diagnózou autismu s ADHD.

Jeho vývoj byl zpočátku zcela běžný. V roce a půl chodil na nočník, sám se najedl a používal první slova. Po vážném úrazu a třech týdnech v nemocnici se ale mnohé změnilo a my začínali téměř od začátku.

Ve dvou letech přišla diagnóza dětského autismu s ADHD.

A s ní úplně nový život.

Mohli jsme se nechat semlít tím, co přišlo. Nebo začít hledat cestu, která bude fungovat právě pro nás.

Vybrali jsme si tu druhou.

A tak začala naše malá velká cesta.

Nejdřív jsme museli najít cestu sami k sobě. Později jsme zjistili, že právě výlety, cestování, nové zážitky a objevování světa Jovánkovi neuvěřitelně prospívají.

Postupně přišla školka a později škola v Centru Bazalka, znaková komunikace, aktivity v Autiscentru, muzikoterapie a další způsoby, jak podpořit jeho komunikaci, soustředění a samostatnost.

Nikdy jsme nehledali jeden zázračný recept.

Hledáme věci, které fungují právě pro něj.

🐬 DELFÍNI, KTEŘÍ SE STALI SOUČÁSTÍ NAŠÍ CESTY

V roce 2022, když bylo Jovánkovi sedm let, jsme poprvé odletěli do Turecka na delfinoterapii.

A z jedné velké neznámé se stalo něco, k čemu jsme se začali vracet.

Po prvních terapiích jsme u Jovánka pozorovali výrazný posun v soustředění, větší zájem o okolí a lepší porozumění. Při dalších cestách přicházely nové pokroky – větší zájem o ostatní děti, více komunikace, ochota zapojovat se do činností a postupně také větší samostatnost.

Delfinoterapie ale nikdy nebyla jedinou cestou. Navazujeme na školu, další terapie, hláskování, práci doma i obyčejný každodenní život.

Protože právě všechno dohromady posouvá Jovánka dál.

❤️ KDE JSME DNES

V roce 2026 máme za sebou další delfinoterapii.

A tentokrát jsem svého kluka ve vodě viděla úplně jinak.

Jovánek si delfíny užíval s obrovskou radostí a jistotou. Dokázal být v bazénu s delfínem sám – a pro mě to nebyl jen krásný okamžik. Byl to další důkaz toho, jak moc vyrostl.

Je sebevědomější. Samostatnější. Ve škole přistupuje k učení pozitivněji a snaží se zvládat stále víc věcí sám.

Dobře… pořád po něm něco uklízím. 🤣

A puberta?

Ta se rozhodně neptala, jestli může vstoupit. Občas s námi pěkně mlátí. 😆 Přesto se Jovánek po letošní cestě znovu výrazně zklidnil a domů se vrátil jako spokojenější kluk, který si zase o kousek víc věří.

A my pokračujeme.

Nejen za delfíny.

Za zkušenostmi. Za samostatností. Za světem, který může poznávat po svém.